Mám chuť, ale nemám čas!

Osmnácté záři 2011, dvacet tři hodin, dvacet sedm minut. Sedím ve svém pohodlném křesle a poslouchám výše postnutou skladbu... Venku prší, kapky deště dopadají na střešní okno a mísí se s úhozy do klávesnice... Všude kolem mě se válí hardware, rozebrané servery a baterky z UPSek... Mé rty smutně žmoulají jointa s vědomím, že zítra budu muset vstát. Mám chuť tvořit, dovést tenhle příběh do fantastického konce, ale není čas. Projekce na stěně říká jasně: "6:18 am = 6 hours 48 minutes of sleep". Budu se tedy muset zvednout ze své futuristické židle s hranatými prodorsálními polštáři a datovými opěrkami... Tak, budiž to teď!