Ráno vstát, sbalit svačinu, odmrazit auto a formou benzínu propálit spoustu peněz aby se člověk dostal do školy... Spát nebo psát (testy). Nuda. Pondělí-pátek... Je hrůza co člověk paralelně s tím řeší za věci: nesvítící žárovka na chodbě, závislost na drogách, denní režim vzhůru nohama - proč já nemůžu bejt normální? Za co takhle platím...? To co jsem za rok ušetřil daruju na svátek konzumu, v příštích letech budu usilovat o zrušení konzumní podstaty Vánoc... A ne, nejsem hipster.
Byl jsem na nějakou hodinu ve třídě, kde měli na nástěnce napsáno něco o tom, že život je jako hra... Jsem přesvědčený, že to není pravda a nechápu proč by to tam někdo psal, z nějakého důvodu mi to už druhý den vrtá hlavou... Snad proto, že vím co to je když se smyslem života stane hra, čtyři roky u World of Warcraftu mi stačili, nechci další hry. Jsem vůči nim imuní.
Což ovšem neznamenalo přílišnou změnu mého životního stylu, průkopnické pokusy a sportovní experimenty už uskutečněny byli, ale uvést to do každodenní praxe je zatím nad moje síly, uvidíme červenec/srpen, třeba to tentokrát konečně dopadne tak dobře, že to bude dobrou motivací pro následující rok.
Bude to poslední rok na střední, konečně... Už se zase těším na tu školu kam teprve půjdu, tak jako ve školce do školy, ve škole na gympl, a na gymplu (oni mě vyrazili, ale to je jiná story) na střední... Maturita a strach? Ani nevim, pokud nebude matika tak to dám s přehledem a snad i z patra. Dokázal jsem podobně obtížný věci a kdovíjak složitý to nebylo, třeba takovej řidičák...
Je to fajn věc, ale trochu nákladná když člověk projede za týden plnou nádrž. Aspoň si to u člověka před školou vynutí "nastartování" a aktivuje pozornost... A samozřejmě je to časově výhodný. Spousta známejch teď dělá řidiáky, je zajímavý jaké rozdíly se objevují v řidičských schopnostech lidí podle toho kde řidičák dělali. Nejlépe na tom jsou lidi, co dělali celou autoškolu ve městě... Hůře pak ti, co tam dělali její část a nejhůře ti, kteří se do většího města nepodívali... A je jich fakt dost!
Je jich spousta, vypadaj normálně a nezdá se, že by měli problémy. Na mě to taky nikdo nepozná, ale můj psychický stav dost kolísá... Z pohody do deprese jako sinusoida... Fakt je, že jsem sám, chybí mi kontakt, ten skutečný, ne ten předstíraný... Snad se to na vysoký změní a s tím i můj stereotyp. Doufám, fakt doufám, že se teprve blíží moje nejlepší léta...