Bod v temnotě – třídenní únik

Jak se toho tolik může zkurvit v tak krátký době, to mě nepřestává překvapovat. Asi současný události vrhají světlo na některý moje vlastnosti, vina nejasná. Moje vlastní rodina vyjadřuje zklamání ze mě a já si na to nějak nezvykám. Odmítnout těmhle lidem poslušnost je věc, kterou jsem udělal a nedokážu ji vzít zpátky, prostě to nejde. Všichni včetně tebe jsou si naprosto jistý, že bych měl studovat, že jsem strašně chytrej a snad že bych měl vést lidi... Nevím co vás k tomu vede, jsem stejná tupá nahá opice jako všichni ostatní. Když se někomu otevřu, v lepším případě pokývá hlavou a řekne něco v tom smyslu, že rozumí a chápe. Zpovědnice distribuující mezi lidi barbituráty by byly trhák, to je jasný. Nezdá se mi, že by to bylo možný a skutečný a nevím jestli je to mojí neschopností se vyjádřit nebo tvojí neschopností empatie. Nikdo nevidí cenu mojí poslušnosti a všichni implicitně předpokládají, že ji zaplatím. Považuju lidi včetně svojí rodiny za degenerovaný a zlomený konformismem, což jsem jim i řekl, načež oni tvrdí, že se okrádám o utrpení, který mi do budoucna údajně strašně pomůže. Předpokládají, že to utrpení je nutný. Pro mě to ale rozhodně není dogma, zatím to platilo málokdy. Všichni jsou evidentně submisivní zombie a není v této době mesiáše. Racionálně je jediný východisko správným směrem vést se sám. Necítím pro to ale vůbec předpoklady, kick ani drive, možná už jsem taky mrtvá zombie a tohle je jen smrtelná křeč mýho vědomí? Vadí jim, že nedokážu artikulovat typ podpory, kterej mi chybí. Nedostatek vnitřní motivace považujou za něco, co se dá odmyslet. Takže jsem podle nich líný a rozmazlený a rezignující namísto abych problémům čelil... Jasně, proč se bez smyslu snažit a trýznit se studijníma samoúčelnostma, který jsou i podle nich z 90 % zbytečný? Mišpoche = hnus.

Měl jsem během prosince po půl roce klidu tři záchvaty migrény, ona na ně, obávám se, funguje ta marihuana i profylakticky. V případě že chci dál abstinovat, měl bych zajít za neurologem. Nicméně tu agonii jsem přetrpěl. Až 24. prosince byl pocit frustrace a samoty naprosto nezvladatelnej, bylo mi z toho přes den fyzicky blbě, bušilo mi srdce, bylo mi na zvracení, měl jsem mžitky před očima, ale vzdoroval jsem, až na večer jsem to vzdal, nedařilo se mi ten stav nijak opustit a chtěl jsem se cítit líp, tak jsem se zhulil. Relaps. Fungovalo to, hrdej na to nejsem, jenže ta úleva je nepopsatelná. I 25. jsem se večer zhulil, už ne proto, že by mi bylo nesnesitelně blbě, ale protože je to hedonistická slast. 26. je dneska, dnešní den se echt nevyvedl, rodina mi zase naložila a zhulim se, abych utekl a pocítil trochu klidu, který mi osud ani okolí příliš nechce dopřát...

Avšak s myšlenkou toho, že únik nic neřeší se pokusím dneškem tu epizodu ukončit, drž mi palce. Mrzí mě stav naší dohody a modlím se, aby se nestal začátkem konce nejsmysluplnějšího řetězce cihel 2015. Prosím odpusť mi mou slabost a nezatracuj mne, stále jsi mou jedinou nadějí. Kéž bys mohla trestat.

(I)relevantní obrázek..?

Podkres mýho života

Tenhle megapost mám v hlavě už přibližně měsíc. Je problematickej v tom, že od tý doby k jeho obsahu nic moc necítím. Je to pár hodin hudby, kterou osobně považuju za nejlepší, jsou to skrytý perly, který chápu a který jsou tak náročný, že se pravděpodobně (už) nikdy nedostanou do mainstreamu. A to je dobře. Jen škoda, že si je teď vůbec nedokážu užít, ale stejně se podělím…

NPR: Samota zabíjí; ČRO krade

Je mi líto lidí, kteří to neví. Ale co s tím?

Taky je zajímavý rozdíl mezi tím, jak informace linkuje NPR (odkaz na abstrakt vědecké studie), versus Český rozhlas (výsledky otiskl časopis, odkaz na hlavní stranu). To že je ten článek obšlehlej bez uvedení původních autorů je v našich končinách bohužel normální. Opomenutí citace dělá z překladu krádež. Máloco se časem ukázalo tolik pravdivý jako: "kolik jazyků umíš, tolikrát si člověkem". Anglický svět je o dost větší než ten český. Možná čas se naučit španělsky?

Opakem závislosti není střízlivost, nýbrž blízkost lidí

Považuji v těchto věcech vědce za autoritu a protože moje osobní zkušenost je s tím v naprostém souladu, nemohu než být rozmrzelý z toho, že většina lidí na této planetě podstatu toho jevu správně nechápe… Průlomový článek do češtiny přeložili šikulové z hnutí Archetypal (zdravím Broskeff!) a je k dispozici zde: http://archetypal.cz/2015/johann-hari-the-likely-cause-of-addiction/ ... Parta šikovných lidí o tom dokonce vytvořila krásnou webovou stránku s použitím nejmodernějších webových technologií (chce to aktualizovaný prohlížeč!), mrkněte: http://www.addiction.mobydigg.de/ ... Co si z toho vzít? Jak se z toho poučit? Vyměnil jsem jednu závislost za jednu dotovanou pravidelnou sociální interakci a snažím se to nějak stabilizovat, ale pořád mám pocit, že mám spíš blíž ke kryse, co se radši zabije heroinem...

Jana Nováčková má pravdu a diskutéři na idnesu jsou tupí zlí degeneráti…

Vyšel fajn rozhovor s psycholožkou Janou Nováčkovou o školství, dětech a motivaci... Silně na sobě pozoruju symptomy, které popisuje... A jestli si chcete zachovat duševní zdraví, tak u toho článku rozhodně NEOTVÍREJTE DISKUZI.

Kotel ve 4.20 a pot s pachem marihuany

Žít v tomhle století a střetávat se s problémy, které generace našich rodičů spíš řešit nemusela je rozhodně lepší, než kdyby to bylo jinak. Tempus fugit. Docela dobře si pamatuju na svýho prvního jointa, bylo to na podzim 2009, prvotní zklamání ze spolužáků na střední jsem chtěl porovnat s tím, co vyfasovali kamarádi ze základky, příležitost se naskytla na hřbitově místní mohylové hory, ale srazili jsme tam, nešálí-li mne paměť jen tři. Seděli jsme tam v rohu na lavičce, když slunce zapadalo a bylo po 17 hodině... Ten den měl nepopiratelně svůj efekt na můj další vývoj, o kterém je tenhle blogpost.

Vědci potrvdili moji hypotézu...

Sdílím další TED talk v angličtině, protože potvrzuje hypotézu, kterou pozoruju na sobě i ve svém okolí – z handicapu se může stát brutální výhoda:

Ten jev má zajímavý předpoklady, měl bych na nich zapracovat...

Tohle se zdá být relevantní...

Jan Bílý: Maminka, milenka a smrt

 Mýtus? Neodvratná determinace? Biologická podstata? What do?

Manifesty beta samců

LRB zveřejnil pěkný text Andrewa O’Hagana: Who’s the alpha male now, bitches?, a mě dost šokovalo, že jsem se v popisované skupině našel. Lidi vyděsí, když znáte někoho, kdo měl v úmyslu vystřílet školu, tím hůř, když takového člověka chápete. Kdyby v České republice byly dostupnější zbraně, lidi by se víc stříleli. I ve školách. Hlavně ve školách. Když jsem byl naposledy v PPP, explicitně jsem se ptal, jestli řeší sociálně patologické jevy a prý jo, prý mnohem líp než před deseti lety a všechno je fajn. No nemám informace, které by to potvrzovaly, spíš pozoruju, že se to svinstvo přesunulo na internet, takže není vidět a už ani slyšet. Třídenní socializační "dobro a zlo" akce fungovaly... dřív. Dneska už šikana nemusí být bezprostředně sdílená se všemi, kteří se fyzicky v okolí nachází.  Neviditelná kyberšikana hadr. Určitě se to děje, lidi jsou neopatrní, nešikovní, frustrovaní, zmatení, ..?

How childhood trauma affects health across a lifetime…

Nadine Burke Harris: How childhood trauma affects health across a lifetime – Moc zajímavá přednáška, jestli teda umíte anglicky:

Prázdnota přítomnosti

Budoucnost je nepředstavitelná a pro člověka nepředvídatelná. Současnost je zvláštně prázdná, trochu jako klid před bouří, celý život mám pocit, že právě teď je klid před bouří. Těžký vzduch a vysoká atmosferická vlhkost. Sytě barevné kulisy světa se roztékají sami do sebe. Nevím co se bude dít, možná je to takové očekávání budoucnosti, jen nevím, kdy se věci dají do pohybu...

Disconnected for ever

Tu zdrcující zprávu jsem se dozvěděl 10. října 2014 a protože jsem v tý době neměl telefon, šokovalo mě to na Facebooku. Můj nejlepší kamarád Wit2233 podlehl po letech ~úspěšného boje rakovině. Tenhle post je o něm, o nás a věcech, který s tím souvisí a z důležitejch důvodů je potřeba je nezapomenout.