Jsem nasranej - na všechno a na všechny.

Jsem nasranej - na všechno a na všechny. Asi je to jenom tím, že se mi to často nestává a já to neumím zvládat, vyřešit, přejít... Mám pro to důvody - za poslední půl roku se sralo co mohlo, všechny projekty dopadly přinejlepším polovičatě a pár věcí jsem prostě normálně zkurvil. Zavřel jsem si několik cest, omezil svoji budoucnost, věcí, který ještě před rokem vypadali reálně prostě nebudou. Stane se to tak, že děláte něco trochu negativního a ani vám nepříde, že jste překročili ten bod zlomu, ze kterýho už to nejde zlepšit zpátky... Může jít o věci, lidi, zdraví - cokoliv si vyberete. Šel bych se projít ven, fakt rád, ale rodiči by mne měli za magora a já s nima bydlim... Nemusím snad říkat, že není ideální bydlet s lidma co vás maj za magora (a hůř)... Jestli tenhle stav nepřejde tak nejenomže nedosáhnu svejch cílů, ale ještě skončim jako průměrnej človíček s podprůměrnou prací v jedný ze svejch distopickejch vizí... Vlastně bych málem zapoměl na tu pozitivní věc - mám v nose skobu - několik milimetrů tlustej (zatím skoro)kroužek, kterej by měl jako symbolizovat bolestivou tečku za bolestivým dětstvým (bohužel se zdá že bude hůř dřív než bude líp) a jeden vedlejší účinek sdílí vinou mojí zvrácenosti s DMAE... Je fakt depresivní si uvědomit kým doopravdy jste - nadrženej středoškolák s pesimistickou vizí je ale pořád snad docela dobrej výsledek. howgh.