Něčím se sjet dokáže skoro každej, kdo má aspoň trochu koule, ale jsou stavy, který jsou divný i přes to, že nejsou vyvolaný žádnou šílenou substancí nebo se přinejmenším nedají považovat za akutní intoxikaci...
Kocovina
Ze všech drog, který jsem kdy zkoušel je alkohol rozhodně největší svinstvo. Ale k tomuhle poznání si člověk musí dojít. Vypijete s kamarády trochu vodky a pak děj se vůle boží. Dostanete se domů zavrženíhodným způsobem a ráno je vám pořád blbě. Vnitřnosti provádí bolestivou rekalibraci s následkem zvracení, mozek jako střep v teplým žlutým oleji odmítá naprosto cokoliv.
Přesně v tomhle stavu jsem si jednoho zamračeného dne vzpomněl, že musím do večera zprovoznit příjem signálu z geostacionárního satelitu aby se některý věci daly do pohybu. Dvě hodiny po poledni už mi bylo trochu líp, ale stejně bych radši celej den prospal. Sebral jsem klíče, šroubovák, měřák signálu připojitelnej na koax a vylezl jsem na žebřík. Motala se mi hlava, bylo dusný zamračený počasí a v dálce bouřka, která se naštěstí slitovala a podle dat z radaru jen procházela okolo. Uvolnit parabolu, podle toho zatracenýho pípáku najít silnej signál přibližně směrem na jih, upevnit parabolu a jít zkontrolovat jestli je to správnej satelit - nebyl. Tenhle proces jsem opakoval čtyřikrát než jsem se trefil. Trvalo to dvě a půl hodiny... Satelit zaměřen, kvalita signálu uspokojivá a hlavně - kocovina pryč.
Spánková deprivace
Celkem běžně se mi stává, že někdy potřebuju v krátkém období bdít víc než je zdrávo a tak během 48 hodin naspím jen zlomek toho, co bych měl. Následky jsou zajímavé. Když jeden ví čeho si všímat, tak už ve stavu bdělosti&ospalosti může pozorovat halucinace podobné těm, které vyvolává LSD (dýchající stěny, neurčitost textur atp). Experimentálně jsem před časem zjistil, že libovolné množství kofeinu na ospalost nezabírá a i přes litr energiťiáku jsem schopnej během 10 minut usnout jako fetka po tahu.
Rozednilo se už před dvěma hodinama, celej svět byl vyblitej. Pozitivní bylo, že ta veledůležitá odborná práce byla už skoro den hotová a svázaná a ta digitální se právě nahrávala do ISu i s dodatečnými úpravami. Po skoro 36 hodinách práce konečně hotovo, zbývala poslední etapa - odevzdat včas ty debilní desky - totální přežitek, ale oni si prostě musí šáhnout a přesvědčit se, že se jim to nezdá... Bylo to jasný jako facka, ale trochu sebevražda. Poslední kolo Redbullu a Visinek, hodit věci do tašky, tašku i sebe do auta a vyrazit na cestu. Zombie za volantem, punkrock s hlasitostí padesát pět, vyblitý jarní ráno, všechno bylo světlejší než jindy, východ slunce ve zpětným zrcátku... Kýč jak bitch. Když jsem to asi po půl hodině odevzdával ani jsem nerozuměl co mi k tomu říkali, stejně to asi nebylo důležitý. Hučelo mi v uších. Zhluboka jsem se nadechl a uvedl se do stavu blaženosti myšlenkou, že tohle byla ta poslední věc, kterou bylo v týhle kapitole mýho života potřeba udělat. Cestou zpátky na východ mi svítilo slunce do ksichtu a při tom se skoro usnout nedá. Ve zdraví a bez závažnější psychické újmy jsem dorazil domů a padnul do postele.
Odměna za spánkovou deprivaci
Skoro vždycky když se mi taková věc stane se mi zdají sny. Šílené, mrazivě reálné a dobře zapamatovatelné sny. Možná to způsobuje kofein a nebo je to prostě featura lidskýho mozku, nevim. Každopádně jsem tak získal dobrej námět na film, řešení několika životních problémů a někdy prostě jen hodně kvalitní děsivý kino - Kafka style... Typicky divnej stav, kterej rozhodně stojí za prozkoumání.
Žádné komentáře:
Okomentovat