Byl jsem zvědavej na jaký lidi na střední narazím a nebyl jsem sám. V tý době frčel server spolužáci.cz a facebook se teprve rozjížděl. Když jsme si poprvý psali přes icq působili jsme na sebe jako dva kohouti. Po něčem jsme šli, tušili jsme jak je to s lidma a společností a rozhodně nám připadalo, že kdybychom se neznali a neměli spolu čtyři roky studovat tak by bylo na světě líp.
Ve škole se pak ukázalo, že je lepší jít si za svým cílem než fandit fotbalu a každej pátek vypít co největší možný množství piv. Takže co se školních záležitostí týče panovala mezi náma opatrná, tvrdá a zdravá rivalita. Brzy jsem poznal, že on je tak dobrej protože se s ním život nesere a má to doma těžký. Nezaměstnaná matka, hledanej otec a rozmazlenej brácha jsou problémy jejichž řešení vás posune dál. Naprosto mě fascinovalo jak dokázal po každým životním držkopádu vstát, ale v tý době jsem si moc neuvědomoval, že si to na něm nejspíš vybírá svoji cenu.
První náznak vážnýho průseru přišel někdy kolem pololetí v prváku. Nedorazil do školy a spolužačce napsal, že chystá sebevraždu. Nějak se to rozšířilo k třídní a dál snad i na policii. Dal echo a byl "zachráněn". Co se v tý době dělo nevim, dostat z člověka, kterýho znáte půl roku a navíc je zručnej v psychologickým zpracovávání lidí, to proč se pokusil o sebevraždu je těžký. Po těhle událostech vyplavalo na povrch, že má nějaký vážnější psychický problémy, údajně maniodepresivní poruchu. Sám jsem v tý době řešil těžký zklamání ze střední, takže chápu, že on to mohl mít ještě těžší.
Zaměřili jsme se každej trochu jiným směrem odborný činnosti, takže rivalita se změnila v doplňování, i nadále nás spojoval zájem o věc, ale jistý události vedly k tomu, že ho třídní kolektiv považoval za magora. Většinu těch událostí spustil on sám a já se ptal sám sebe proč to dělá, když musí vědět jakej to bude mít výsledek. Nevím jestli to plánoval, chtěl se odlišit nebo skrytě volal o pomoc. Každopádně se věci vyvíjely podle očekávání. Jednou se mi pak svěřil, že by rád školu vystřílel nebo vypálil, ale že do toho nechce jít sám. Jeho plán jsem schválil, ale na rovinu jsem mu řekl, že na to nemám koule. Kdyby to udělal mohl to bejt novodobej Hérostratos...
Ve třeťáku skoro přestal chodit do školy, v mezičase si našel holku a pak nějakou jinou. Taky už byl v tom co dělal tak dobrej, že si našel práci - faktickej džob, ze kterýho mohl živit svoji mámu a bráchu. Za to mu patří obrovskej kus respektu a obdivu. Měl peníze, rodinu, přítelkyni a i přes to, že propadnul, tak se mu o rok níž docela dařilo. Chápu, že neměl moc času, protože toho dělal hodně, ale začalo mi trochu vrtat hlavou proč se se mnou už tolik nebaví. Nevím jestli ho natolik ranila moje snaha ho nevpustit do jistýho kolektivu lidí, ale to bylo daný mojí negativní zkušeností s podobnejma věcma a tím, že jsme studovali stejnou školu. Tehdy to rozhodně nevypadalo jako big deal. Jednou se mi podobná věc vymstila a nechtěl jsem to opakovat.
Když už bylo i z IM konverzace zřejmý, že nemá zájem o diskuzi a ani na pizzu se nenechal pozvat když jsme se náhodou potkali ve škole, tak jsem měl za to, že to má asi vychytaný a že já do jeho obrázku světa nezapadám. Fajn, neměl jsem s tím problém.
Čtvrt roku jsme spolu nemluvili a pak se to prostě stalo. Chtěl si trochu orazit, vydal se na nějakou akci, snad se tam trochu napil. V noci dorazil domů a ráno ho našla sousedka mrtvýho. Vyskočil z okna... Nikde o tom nepsali, a navíc to byl mistr manipulace, takže asi měsíc trvalo, než jsem na základě úmrtní desky připustil, že je fakt po něm (a možná není, jenom se rozhodl utýct z tohohle šílenýho a bohem zapomenutýho místa). Mělo to nějakou malou dohru na facebooku a ve škole (černá vlajka a v jedný třídě je jeho fotka s vyhořelejma svíčkama a nějakou haluzí).
Nejvíc mě osobně nasralo, že lidi, který se mu smáli a hejtovali ho úplně nejvíc pak nejvíc brečeli a smutnili. Z takovýho pokrytectví se mi zvedá kufr. Jestli udělal co udělal tak ho celkem chápu, smrt prostě je řešení, byť sobecký. Možná v životě zkurvil něco o čem jsem nevěděl, nebo se náhle projevila ta maniodeprese, těžko říct u tak složitý osobnosti... Až po nějakým čase se ke mě doneslo, že za tím snad byl rozchod s přítelkyní, která s ním měla být z lítosti. Jestli je to pravda tak z toho plyne ponaučení - nestavět nikoho na pomyslným žebříčku hodnot nad sebe, protože to může skončit takhle. Je to škoda, byl to jednoznačně nejschopnější týpek z celý původní třicítky a hodně toho dokázal. A teď už nejspíš není.
Žádné komentáře:
Okomentovat