T1: 2. března 2013 ~14:00
Šílencovo odpoledne
Tak jako se zpívá v písničce Acid Test od Chemical Brothers: "I was looking like I´ve never seen a face before" jsem si připadal při obědě s rodiči... Při obědě hrálo rádio. Stanice, kterou jsem nikdy předtím neslyšel a která se tvářila jako rádio Česko. Vůbec jsem nevěděl co si o tom myslet - prý: "svět ve dvaceti minutách", "Klaus učinil mnoho dobra a emigroval", "Evropsá unie podporuje práva cestujících jednotlivců (emigrantů)"... Rodiče působili klidně a zdálo se, že budoucnosti se děsím jenom já.
Představoval jsem si v tu chvíli přijetí osobní zodpovědnosti jako věc, kterou nemůže zároveň chápat otec i syn. Uvědomil jsem si, že ač já nevím co bude večer, natož zítra u sobotního oběda sedí i ti, kteří by si rádi užili klidné stáří a až mne budou potřebovat tak se ozvou. Nelze jinak, nelze opustit a zavrhnout ty, kterým vděčíte za svůj život. Moje správná cesta byla ale jasná - kamkoliv, pryč a sám za sebe. Až později mi došlo, že na cizí lidi jsem sice moc štěstí neměl, ale mí rodiče jsou ti nejlepší na světě. Dlouhej den.
Největší podvod na světě
Jedna z myšlenek, které mne postihly už během noci byla: "technologie je divoká karta kapitalizmu". Někoho napadne nej-ne-vymyslitelnější podvod dané doby a rozhodne se jej provést. Buď má v ruce technologii, kterou změní svět nebo prostě blafuje. A když lidé uvěří dějí se věci. Podvodníkům jde o prachy a křesťanství je plný sraček. Ke zhmotnění dokonalé iluze lze dojít, pravděpodobně různými cestami. Rozhodl jsem se hledat inspiraci v historii, konkrétně v událostech kolem symbolu ukřížování Ježíše. Ten chlap pak prej vstal z mrtvých, spousta lidí tomu věří a spojují to s bohem. Věří tomu i dneska. Odkrýt souvislosti, najít v tom trhliny, udělat si obrázek, získat zkušenost. Jedno žurnalistické moudro praví najdi v tom peníze - najdeš pravdu.
Test reality - závislý na pozorovateli
Rozhodl jsem se podepsat petici za udělení Nobelovy ceny za mír Siru Nicholasi Wintonovi. Facebooková stránka téhle iniciativy měla v době mé návštěvy přesně 1499 liků. Podepsal jsem, potvrdil mail, lajknul stránku - 1500 lajků. Vnímal jsem to jako symbol, ale přišlo mi to spíš jako součást iluze než jako realita. Nejspíš je virtuální realita hluboká iluze, existovat v ní znamená dobrovolně existovat v "podakvárku". Přečetl jsem si nápovědu Gmailu - sekci o spamu, nebyl jsem v tu chvíli schopný určit tomu textu adekvátní váhu. Četl a vnímal jsem ten den všechno jako by to byly důležité dokumenty neznámého původu, na kterých velmi záleží. Mind fucked up.
Konec počátku
Večer proběhla významná filosofická debata s tatíkem, ve které jsem si ověřil, že zkušenost posledního dne mu opravdu nejde dobře popsat ani předat. Mluvili jsme o zklamání, podvodech, iluzích a hrách. Shlédnutí 14 let staré rodinné fotky, na které jsou mi asi 4 roky mi pak vehnalo slzy do očí. Nevím přesně proč, důvodů bylo asi víc. Každopádně to byl neuvěřitelně silný moment. Mé oči byly doširoka otevřené světu okolo mě.
Začal jsem číst Židovskou válku od Liona Feuchtwangera navzdory tomu, že před maturitní komisí mi to nejspíš nepomůže a adoptoval jsem tak rituál: "před spaním se čte kniha". Byl jsem tak unavený, vysílený, vyděšený a nejistý, že jsem čtení po pár stránkách chvíli po půlnoci zanechal a relativně snadno usnul.
Člověka taková zkušenost změní. Přestane zavírat oči před světem a získá sílu měnit své okolí. Mít v životě jenom jednu jistotu odemyká nové pohledy na svět a zpřístupňuje úplně jiné hry, než ty, které jsem hrál před T0. O hrách, které jsem rozehrál napíšu příště, hezky one step after another...
Žádné komentáře:
Okomentovat