Náhodná hláška

středa 29. června 2011

Dva psi v noční ulici

Už uteklo hodně vody ode dne kdy jsem ztratil chuť a snahu být normální. Nedokážu sice přesně říct proč, ale zdá se mi to lepší než se snažit stát něčím jiným, čím jsem nebyl, nejsem a nebudu... Taková noční procházka z vás může za noc udělat jiného člověka a přidává k tomu příjemný pocit absolutní svobody a zvrácený žebříček hodnot, takže jasná volba!
Otevíral jsem branku naší zahrady a chystal se vypadnout do ulice. Na rohu svítila pouliční lampa a vzduch připomínal středomoří - asi ten jižní vítr... Před několika hodinami jsem z okna pozoroval volně pobíhajícího rottweilera, který očividně hledal něco k zakousnutí. Byla to asi stará fena, ale ve tmě každej pes černej... A tak tu dvě hodiny po půlnoci stojím před naší brankou a strkám si sluchátka do uší, že se půjdu projít když si na to vzpomenu... Koukám na křižovatku jestli nezahlédnu čtyřnohou siluetu - nic... Pouštím si svůj nový objev:
a vyrážím noční ulicí za řízných rytmů CC. Srdce mi buší přesně do rytmu, sleduju nebo si spíš představuju lidi, kteří spí jen pár metrů ode mě aby mohli ráno do práce... S radostí jejich pracovní dobu prospím - tupé ovce. Pohrdám okolím. Díky adrenalinu a endorfinu, které začali zakřivovat mé vědomí si dokážu docela dobře představit tu slintající rottweilerku jen pár kroků za mnou takže zdrhám jako o život. Po tmě jako v poledne, za dvacet let života na jednom místě si zapamatujete každý obrubník, skáču - chodník sem, zábradlí tam... Čokl je mi v patách... Jazyk z huby máme oba, jen díky hudbě mám sílu běžet dál a svoje sliny nechávám za sebou... Dal bych si i nějakej ten parkur, ale rozbil bych si hubu o první překážku a opojný stav by se proměnil v trapnost takže běžím jen v mezích svého vědomí. Asi bych měl najít svůj cíl, sám sebe a třeba se i vrátit tam kde to všechno začalo. Je to droga, jako každá jiná, stejně jako po heroinu nebo sexu dělám něco nenormálního a o to jde. Čokl za mnou to nedal, převalil se přes záda a zůstal ležet tlapy hore. Poskočím, ne radostí, ale rytmem. Bude se mi krásně usínat, vlastně kvůli drogám, ale co už, stejně nic jiného nemá smysl. Zase jednou dobrou noc!

Žádné komentáře:

Okomentovat