Můj pank, nedám!

Docela zřetelně si pamatuju jak jsem jako malej špunt nosil na hlavě nasprejovaný zelený číro. Myslel jsem, že je to známka punku. To co si mysleli ostatní mi bylo jedno, ale když mi jednou asi o dvacet let starší (troska) punkáč opáčil na pozdrav něco ve smyslu: "zmrde malej, ničemu nerozumíš a táhni" tak to těžce ranilo moje ego. Byl to jeden z těch případů, který se dneska běžně odehrávaj online třeba na 4chanu, jenže se to stalo IRL před radnicí jednoho malýho zastrčeného města. Zelený čiro šlo dolu, k punku se vlezle přidal metal a techno... Ale stejně se vždycky, když se cejtim zahnanej do kouta vrátím k tý agresivní hudbě a snažím se obnovit životní rovnováhu... A jedna taková chvíle nastala právě teď...
Přijde mi divný řešit to tady, radši bych to probral s někým in person, ale nikdo nezbyl. Ze všech lidí, který jsem znal, a kteří znali mě se stali buď šedý figurky, trosky nebo fetky. Nejlepší pokec za poslední tejden jsem měl s psychiatrem proboha... Tuhle směsici deprese, samoty a zlosti dokáže utlumit jen punk - čistý ideály v písničkách, jejichž posluchači bejvaj kokoti. Je to jediná hudba kterou vydržím poslouchat hodně dlouho a hodně nahlas.

Dneska, v pondělí 3. září to vidim (podle rozvrhu) tak, že budu sedět čtyři dny v tejdnu ve škole nine-to-five. Chtěl jsem se na tu maturitu třeba učit a přečíst si nějaký knížky - místo toho si tu vylejvám přetejkající duši a tiše proklínám rozpor mezi představama a realitou.

Přeju si, abych tak živě jako tu příhodu s tím drsným punkáčem tehdy na gymplu viděl i událost, která se stala docela nedávno, budou to přibližně dva roky a dva měsíce kdy mi jedna dobrá duše čerstvě po maturitě celkem jasně vysvětlila, že pokud tu střední nedám tak skončím na konci světa s lidma, který až na výjimky nenávidím. Byla to poslední událost, kdy mi někdo řekl co a proč. Celý to bylo umocněný mojí touhou být s ní a dva roky jsem s touhle událostí v hlavě dělal co bylo žádoucí. Ale ten skvělej motivační efekt se začíná vytrácet právě v době kdy ho začínám opravdu potřebovat, fuck it.

And now something completely different.
Jestli se mi podaří na sedm dní vypadnout mezi úspěšný absolventy středních škol se zájmem studovat vysokou budu rád. Chci poznávat nový lidi, hodí se to a dělá mi to dobře. Ale nevim jak se jím líbilo když jsem jim poslal svoji fotku s Céčkem v rypáku. Nevím, uvidím, doufám.

Prázdniny byli dlouhý, z mýho života tiše odešel další člověk se kterým jsem v posledních sedm let strávil hodně času. Až teď si uvědomuju, že jsme se nerozloučili a že mi docela začíná chybět. fuck it. Na rozloučenou jsme založili nějakej dekl nějaký lsd-like látky. Viděl jsem na obloze mlžný draky, trpaslíky a spoustu ksichtů, realita se ohnula a všude byly fraktály. Nemůžu říct, že to bylo špatný, protože to prostě bylo dobrý. Ve škole mi lhali... Už 13. rokem vstřebávám lži od lidí, který nejsou o nic lepší než já a jenom buzerujou, protože museli v mládí trpět, fuck it.

Svým způsobem potřebuju motivaci, ale v jistým smyslu (jednoho cizího textu) je to docela prasárna...