Když tu najednou vejška! Úplně nový lidi, úplně nový typy lidí. Úplně jiný prostředí a úplně jiný podmínky. Střední jsem měl totálně na háku, ale tenhle level je obsáhlejší a komplexnější... Změnilo se leccos, vzdělávat se na výšce už vůbec nemusí být škole navzdory, není proti čemu být rebelem. Je to celkem radost studovat, jen konkurence je drsnější a rozmanitější. Potenciál je obrovskej.
Problém je, že já se nikdy nenaučíl "se učit", takže mi moje akademická kariéra způsobuje různý trable... Především je to o tom, že moje dosavadní motivace jsou vyčerpaný a žádný nový na obzoru. Jsem v podobný situaci jako kdysi v prváku na střední... Mizerný podmínky, mizerný vyhlídky, přijatelná možnost - seknout s tím. Úplně ve svejch rukách cejtim ten potenciál, kterej by to zabilo, takže to rozhodně není strmej pád, ale jestli mě něco nebo někdo nenakopne, tak se asi jen tak nezastaví. Nevím proč se pořád ostatním vzdaluju, ale děje se to. Slyšel jsem, že prej stačí bejt svůj a lidi se kolem mě začnou sdružovat sami... No kéž by! Jsem z toho asi poslední tři týdny podrážděnej a to i přes tu mírnou zimu a krásný jaro. Můj nedostatek motivace zasahuje všechno - vzdělání, práci, zájmy, je to hroznej stav. Možná to nějak souvisí s vlnou misantropismu, se kterou se potýkám a kterou vyvolala lítost nad tresty smrti - i smrt vykonaná státem je vražda. Ray Jasper bude zítra popraven. A moji "přátelé" to schvalují, barbaři...
Hledám motivaci, vyhlížím ji neustále a doufám, že se brzy zjeví...
Žádné komentáře:
Okomentovat