Čtvrtek 19. listopadu 2009 mi změnil život. Exemplární příklad efektu motýlího křídla, poznal jsem toho dne sarkastickou kobylu z Bandy Divnejch Tvorů, píšu o tom tady a tady. Banda Divnejch Tvorů je celkem unikátní jev, pseudokomunita, sociální pískoviště, stoka. Chtěl jsem poznat další tvory podobný sarkastický kobyle. Nevěděl jsem tehdy přesně, co mě k ní tak táhne a přišel jsem na to až nedávno. Navíc víceméně náhodou. A to mě motivovalo sepsat tuhle historii...
Už to trvá přes 4 roky...
Chtěl jsem někam patřit a skupina technokratickejch pošuků a úchylů se sklony k antropomorfnímu šamanismu a fetišismu byla přesně to co jsem hledal. Překvapilo mě i vřelé přijetí, brali mě aniž bych si musel na něco hrát. Respekt, kterýho se mi dostávalo začal brutálně nahlodávat sociálně vypěstovanej komplex méněcennosti, kterej mě v tý době hodně požíral. A najednou velký světlo na konci tunelu.
Nejdřív byli všichni z BDT sami a přemýšleli, jsou-li jedinými svého druhu na světě. Vypadalo to tak až do doby než na naše území začal pronikat internet. Velká síť svedla dohromady starší tvory, kteří někdy kolem roku 2001 vytvořili bod dostatečně hmotný na to, aby přitahoval všechny podobně smýšlející antropomorfní fetišisty. Ten bod se označuje jako fcz. Starší měli v té době vizi a věřili ve společný cíl. Někteří sem dotáhli moderní americké trendy a jiní navázali na staré tradice slovanské a germánské mytologie. Hmotný bod rostl a prosperoval, přidávali se mladší i starší, bohatí i chudí, šupiny i srst. O bezmála deset let později jsem BDT celkem náhodou objevil já. O týden později jsem si poznamenal:
posledních pár... desítek... hodin je pro mě vážně zajímavých a můj život se mění... je to fajn... ohromně zajímavý :) až na tu deprimující školu se zdá, že život začíná být fajn...
Nikdy jsem se při prvním připojování na IRC kanál nervózně neklepal, #fcz byl výjimkou. Neváhal jsem dokonce utratit svoje nevelký celoživotní úspory abych poznával další tvory z BDT. Ukázalo se totiž, že pořádaj srazy mimo internet, zabývaj se uměním a rozvíjej mnohý další aktivity. A to všechno aniž by s mojí osobou měli sebemenší problém. Ani ty krásný slečny z první ligy mnou neopovrhovali, nechápal jsem, ale bylo to super. Musel jsem se stát zvířetem, abych pochopil lidskost. Znali o mě celou pravdu a nevadilo jim to, byli jsme stejní.
Hodně mi to pomohlo neprokecnout kontroverzní složky mojí osobnosti ve škole, což by býval byl průser - moje třída byla v tý době plná fotbalistů a primitivů. A tak jsem se stal zvířetem. Byl jsem psanec lidské společnosti ve zvířecí říši, stejně jako mnoho ostatních. Bylo to krásně sluníčkový období v BDT, který mi pomohlo víc než všichni psychologové, který jsem do tý doby navštívil. 20. srpna 2010 jsem napsal:
Vytáhl jsem velký šanon plný jízdenek, lístků a suvenýrů abych zjistil, kolik jsem toho za poslední rok projel… Po půlhodince s tabulkovým procesorem jsem dostal následující:
Cena celkem: 4679
Cena dálkových jízd: 3759
Cena jízdenek (MHD): 920
Jsou to jen vnitrostátní cesty z mé iniciativy… Fuj, no to jsem se teda prohnul… Myslím, že za tolik zážitků, scenérií a myšlenek to stálo, ale přineslo to s sebou i utrpení při pomyšlení, že už za pár dní se budu muset vrátit do školy… Musel to být nespočet hodin v autobusech a vlacích, ale s dobrou hudbou vše utíká rychleji a ty zážitky, ti tvorové, které jsem poznal, nikdy bych se toho nevzdal, když se nad tím zamyslím takhle, je to almužna dopravákům! Svět nezačíná v Jičíně a nekončí v Hradci Králové, je mnohem větší a barevnější, čeká jen na to, až ho někdo objeví! A já jedu dál!
V určitým smyslu to bylo jako Fight club, protože v BDT obecně panoval strach z toho, že když se provalí, co jsme zač, tak nás zlinčujou a raději jsme se moc nešířili o tom kým se cítíme být a co vlastně děláme. Během dvou let v BDT se o mých aktivitách dozvěděli jen dva moji nejbližší přátelé a ještě k tomu velmi stroze. Byl to neviditelnej svět plnej sluníčka, naděje a radosti, první lepší období mýho života. Ve škole jsem o tom dokázal zarytě mlčet, takže ani tam jsem už neměl problémy, lepší časy byly na dosah... A pak přišlo prozření...
To be continued...
Žádné komentáře:
Okomentovat