Ty dobré věci, které se nedějí pomalu a postupně, ale stávají se neočekávaně a rychle, někdy během pár vteřin. Humeova břitva říká, že: "Žádné svědectví není s to dokázat zázrak, ...". Zázraky se dějí, všem a pořád. Nemůžu to pochopitelně dokázat, ale přijde mi, jako kdyby nade mnou něco drželo ochranou ruku...
První zázrak se stal na konci druhýho semestru mýho studia, splnil jsem všechno co jsem potřeboval. Dostat tu o bod, tu o dva body méně, už bych rozjížděl firmu... Udělal jsem pro úspěch všechno co jsem mohl a osud se evidentně slitoval - podivný až děsivý. A vypadá to, že bude hůř. Chtěl jsem si najít holku, ale mám místo toho luxusní káru, tak cpu prachy do ní a ještě mě vozí, umí naslouchat a nestěžuje si. Tuhle mě vezla na sever do hor, byl jsem zrovna na Vysočině, ve vesnici jsem dojel náklaďák a řekl jsem si, že slečně Thunder proženu pérka. Byla už tma a pršelo, ale dobře jsem to tam znal. na kopci za vesnicí, dva pruhy nahoru z vesnice do kopce a jeden dolů z kopce do vesnice. Náklaďák jsem bez mrknutí oka šmahem předjel a skoro 150 jsem uháněl levým pruhem vzhůru vstříc kopci. Silnice se po chvilce stáčí vpravo asi pod úhlem 60 °, pravý pruh je zabrán kolonou náklaďáků, které jedou do kopce pomalu. V téhle rychlosti bych musel zatáčku říznout abych ji vybral, což ale jako plán selhalo, když se v protisměru objevila dodávka. Zabrzdil jsem, ale nemělo to velkej efekt a probrždění zatáčky by mě vyneslo rovnou pod projíždějící kamiony... Se 130 na budíku jsem podřadil a zatáčku proletěl pod plynem s lehkou ztrátou trakce, načež jsem zmizel v dáli. Popravdě mě to šokovalo a nesnáším se za to, co jsem si mohl udělat, ale jako zázrakem jsme já i slečna Thunder přežili bez úhony... S velkým výkonem prostě přichází velká zodpovědnost... Jsem fakt rád, že neznám budoucnost, to bych totiž fakt nerozdejchal. Měl jsem kdysi nudnej život když jsem hrál hry a žil ve virtuální realitě her, dneska už nudnej není, je popravdě řečeno šílenější než drtivá většina filmů a příběhů, který jsem viděl nebo četl...
Teď něco novýho - pamět stojí za hovno a tohle je lepší, takže point roundup aneb tři body z jednoho dne pro 19. září 2014:
Ráno jsem jel na kole vyzvednout recept do zaplivaný čekárny místního kuřáckýho doktora, bylo to segregovaný, rom seděl v předsíni, bílí v čekárně, byla tam i docela hezká holka, ale ten recept jim trval snad půl hodiny, deprimující.
Pokračoval jsem nákupem v místním řeznictví, chrám karnikapitalistů... Šahali tam na maso i na peníze holejma rukama, což mě deprimovalo, takže jsem si cestou domů ještě koupil v jednotě shocka.
Slečna Thunder dostala dárek od týpka z gangu a má na zadku kontrastní manufacturer branding, je to badass, měl bych to vyfotit.
Žádné komentáře:
Okomentovat